Květnové dopoledne 12. května strávily třídy VČ2 a IT2 netradičně – výpravou do Divák, vesnice nerozlučně spjaté s osudy bratří Mrštíků. Naším cílem nebylo jen navštívit muzeum, ale i snaha pochopit prostředí, které formovalo zásadní díla naší literatury. Abychom si z exkurze odnesli maximum, rozdělili jsme se na dva týmy, které se postupně vystřídaly v interiéru expozice i při venkovním pátrání po stopách obou autorů.
Jedna část výpravy zamířila do prostor zrekonstruovaného památníku. Současná podoba muzea sází na interaktivitu a zvukové kulisy, které nás vtáhly přímo do soukromí umělecké rodiny. Prohlédli jsme si nejen pracovní zázemí a osobní korespondenci, ale i nově otevřené prostory kuchyně. Silným momentem byla návštěva dvora a přilehlé zahrady. Stále zde totiž roste hrušeň, kterou kdysi vlastnoručně zasadil Vilém Mrštík. Právě jeho komplikovaná povaha a citlivost prostupují celou vnitřní expozicí a připomínají jeho dramatický životní konec v této obci.
Mezitím se druhá skupina vydala prozkoumat okolí, aby poznala Diváky očima Aloise Mrštíka. Ten zde zanechal hlubokou stopu nejen jako spisovatel, ale především jako pedagog a vážený občan. Naše trasa vedla kolem budovy staré školy a jeho tehdejšího bytu – míst, kde vznikala rozsáhlá kronika venkovského života. Cestou kolem historických sklepů a dvorů jsme došli až na místní hřbitov. Zdejšímu prostranství dominuje secesní náhrobek od Dušana Jurkoviče, pod nímž odpočívá Vilém. A přestože Aloisův skutečný hrob najdeme v Brně, jeho vyobrazení na diváckém náhrobku symbolicky stvrzuje, že tito bratři neodmyslitelně patří k sobě i k této krajině.
Domů jsme odjížděli s vědomím, že literatura nejsou jen jména na papíře. Díky exkurzi jsme viděli konkrétní okna, za kterými se psalo, a cesty, po kterých autoři chodili. Historie pro nás na pár hodin získala velmi reálné obrysy.
Mgr. Kateřina Bališová
